Malíř tiché fantazie

…v žádné jiné technice není možno docílit takové barevnosti jalo právě v akvarelu“ Eduard Tomek, * 28.3.1912 Vídni, +17.8.2001 Praha

Vídeňský rodák- akademický malíř Eduard Tomek - je znám především svou mistrovskou akvarelovou  kresbou. Jeho malířská technika vychází z ryzího anglického akvarelu - lehkého, jasného, svítivého….Pracuje s vodou, mokrým papírem, tence nanáší barvy, bílý podklad papíru proráží, nepoužívá běloby. Umělcova díla prozrazují brilantní ovládání náročné akvarelové techniky, pomocí které tlumočí své zážitky, sny, vnitřní náladu, fantazii a cit.Vyzařují chuť a nadšení skvělého kreslíře. 

Malířovy rodiče odešli z Čech do Vídně koncem 19.století. Jeho otec narukoval do 1.světové války, utekl z ruského zajetí na Sibiř, dal se k legionářům a přes Ameriku se po deseti letech vrátil do Vídně: Zemřel, když bylo synovi Eduardovy 25 let.

Eduard Tomek nejprve studuje ve Vídni na českém reálném gymnáziu školského spolku Komenský, kde je jeho spolužačka slečna Vavrečková (dcera velvyslance a budoucí maminka prezidenta Václava Havla).

Po gymnáziu studuje obor všeobecné malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. K. Fahringera( 1931 – 1935). Potkává se zde s budoucím akademickým malířem Rudolfem Hausnerem, který posléze patří k vídeňské škole fantazijní ho realismu. Skládá zkoušku učitelské způsobilosti pro rakouské střední školy a působí ve Vídni jako učitel ve spolku Komenský.

Za války v roce 1941, po rozpuštění českého školství ve Vídni německými úřady, pracuje v divadle Volksoper a později ve Vídeňské státní opeře jako malíř dekorací. V té době ilustruje také knihy ( Naši ve Vídni Ant.Machát), časopis vídeňské mládeže Útěcha, krajanské kalendáře…Je členem Sokola, se kterým jezdí na hory, kde se pořádají české menšinové lyžařské závody, na hory jezdí s kytarou.

Na podzim roku 1945 se stěhuje se svou ženou Hildou do Prahy. V roce 1946 je jeho aprobace nostrifikována ministerstvem školství a osvěty a je jmenován státním profesorem středních škol. V roce 1947 přijímá československé státní občanství a začíná pracovat v Národním divadle v Praze jako asistent šéfa výpravy V.Gottlíba. Spolupracuje s Karlem Svolinským a Františkem Tichým( který mu tehdy už říkal dejte si pozor na komunisty). Scénicky tvoří balety Labutí jezero, Šípková Růženka, opery Don Juan, Noc na Karlštejně, Dalibor, Rusalka, Hubička a další…..Navrhuje rovněž kostýmy.

V roce 1948 přichází do Národního divadla středoškolák, komunista Josef Svoboda, který se stává díky své stranické legitimaci vedoucí výpravy a ideově „nepohodlné“ podřízené přesouvá na různá místa. Aby mohl vůbec v divadle pracovat, maturuje Eduard Tomek na Střední průmyslové škole stavební(1959) a skládá mistrovskou zkoušku z oboru elektromontér(1962). V divadle má povoleno dělat státní pohřby Stalina a Zápotockého.

V letech 1952 – 57 a 1961 - 64 vyučuje na Divadelní fakultě Akademie muzických umění kreslení a scénografii a spolupracuje zde s předním scénografem prof. arch. Františkem Troestrem. Z Národního divadla, které pro něj znamenalo život, odchází až roku 1967. Nikdy nepracoval v jiném divadle.

V roce 1967 – 79 působí na jazykové škole v Praze na germánském oddělení jako profesor němčiny, která je jeho mateřským jazykem.

Celý život maluje výhradně akvarel. Rád poslouchá vážnou hudbu a přitom čte z not. Miluje J.S. Bacha, G. Mahlera, P.I. Čajkovského a W.A. Mozarta. Hraje na housle, klavír, lesní roh.

Ak.malíř Eduard Tomek umírá ve svých nedožitých 90 letech.